(poslední verzi multiarcade emulátoru MAME si můžete vždy stáhnout na zdejší MAME stránce)

Všechny zde popisované hry si můžete stáhnout na mame.dk. Kompletní nové romsety mají asi 120MB, pokud budete tahat kompletně i všechny změněné sady, připravte se na dalších 80MB.

Galerie

Krom množství zajímavých nových her, které můžete vidět níže, tu je dobrý důvod také k návratu ke starším peckám - konečně se podařilo odkodovat Seibu CPU, použitý třeba v hrách jako je Toki nebo Cabal, a tak si je konečně můžete zahrát se zvukem!

Extreme Downhill. Spíš než sjezd na lyžích, jak napovídá název, tahle hra připomíná klasické top-down závody aut. Přesně z toho pohledu totiž lyžaře vidíte. Rychlost je ovšem sjezdová, a tak není divu, že jediné ovládací tlačítko slouží k brzdění. Hra je opravdu šíleně rychlá (a vyjímečně ji MAME příliš nezpomaluje), a to jsou na trati různé nepříjemné překážky, skoky, a bonusoví sněhuláci. Výborná zábava. Škoda jen, že zatím není emulován zvuk. Jedna z nejlepších her této bety.

Burglar X. Hra sice relativně nová (1997), čemuž odpovídá i grafika, ovšem krom nesmyslného pobíhání a narážení hlavou kam se dá toho mnoho nenabídne. Nuda.

Zero Point. Hromada hříček, založených na střílení zaměřovacím křížem do všeho, co se hýbe. Grafika odpovídá roku 1998, ovšem zábava nikolik - Moorhun je 100x lepší.

Gun Bullet. Klidně lze zopakovat totéž, co v předchozím případě. Tahle hra je jenom o něco starší.

Gundhara. Skvělá střílečka s vojakem ala Commandos. Množství zbraní a power-upů je až šokující, navíc většina z nich způsobí na obrazovce graficky úchvatný zmatek. Voják nejen chodí, ale i jezdí v nalezených dopravních prostředcích. Hra není nijak lehká, především díky poměrně velké postavě hlavního hrdiny, která se v dešti nepřátelských kulek jen těžko ukrývá. Jedna z nejlepších her této bety.

Stagger I. Podle dokumentace hra nefunguje správně - ničeho jsem si ale nevšiml, krom trochu příliš tmavé palety. Klasická vertikální střílečka nezaujme skoro ničím, nenápadití nepřátelé, powerupy sestávající většinou ze zvětšení počtu zároveň vystřelovaných střel, a navíc něco, co fakt upřímně u stříleček nesnáším - nepřátele vylétající zezadu vás mohou hned zabít.

Sen Jin - Guardian Storm. Další vertikální střílečka, od stejné firmy jako předchozí hra. V něčem už se poučili - grafika je pestřejší, i zbraně nejsou všechny tak stereotypní, ovšem některé sprajty a také většinu algoritmů jim očividně bylo líto vyhodit.

Multi Champ. Soubor logických her tak primitivních, že je opravdu neuvěřitelné, že do tohoto coinopu někdo v roce 1998 mohl házet mince. Primitivní navíc neznamená, že je to lehké - většina hříček má časový limit našponovaný tak, aby to nevyšlo opravdu jen těsně...

Voflied. Obyčejný Qix, nepříliš zajímavý s minimem nových nápadů či vylepšení.

Under Fire. Nejdelší hra této bety co do MB (pokud nepočítáme nové CPS2). V podstatě Operation Wolf s kompletně digitalizovanou grafikou, kterou lze těžko hodnotit, protože barevná paleta není ještě emulována zcela správně. Na PIII/600 se přes 30fps nedostanete, navíc ovládání je velice podivné. Nebrat.

Strength & Skill. Závody dřevorubců - to tu určitě ještě nebylo! :-) Jako první disciplína je klasické řezání dřevěných špalků pilou, potom zatloukání kůlů do země, a dál jsem to zatím bohužel neviděl (nestíhám zatloukat). Hra, která určitě stojí za podívání...

Pettan Pyuu. Výborná variace na PacMana. Skvělý nápad je výhoda, kterou má hráč proti potvorám: některé stěny bludiště se dají sklopit. A tak nejenže je tu možnost nečekané zkratky, ale sklopením na potvoru je tato na chvíli zneškodněna, a navíc sklopenou stěnu lze kdykoliv znovu postavit stiskem tlačítka - pochopitelně nejlépe ve chvíli, kdy se na ní usadí nějaká další potvora.

Nebulas Ray. Pokud nechápete, proč má klasická vertikální střílečka z roku 1994 plných 10mb zipped, stačí se podívat na obrázky. Komplet všechno, co se ve hře hýbe, je renderováno. Nejprve se mi to zdálo docela odporné (každý render na kterém je poznat že je render je hnusný), ale po pár minutách mne hra docela vtáhla. Díky spoustě pozemních (renderovaných) cílů jsem měl v některých levelech pocit, že střílím v nějaké PC realtime strategii... :-) Krom grafiky je zajímavý i systém powerupů, ty opravdu silné jsou totiž vždy omezené časem, takže většinu hry absolvujete s nějakým víceméně běžným kanonem. Zatím není emulován zvuk. Jedna z nejlepších her této bety.

Bonze's Adventure. Tahle hra mi utkvěla v paměti jako titul, o jehož emulaci se neustále pokoušeli autoři Raine - díky různým zákeřným enkrypcím tam vlastně nikdy moc dobře nefungovala. Vždycky, když jsem se díval na trosky grafiky, která byla vidět, jsem si říkal - proč to proboha dělají? Hra je to veskrze průměrná, taková víc dětská kopie Ghost'n Goblins. Některé potvory jsou ale opravdu roztomilé.

WWF Superstars. Wrestling standardních arcade kvalit, se spoustou obvyklých chvatů, a všemi nečestnostmi, na které jsou hráči zvyklí.

WWF Wrestlefest. Jedna z nejznámějších wrestlingových her, a upřímně řečeno jsem v šoku, že jsem si dosud nevšiml, že v MAME není ještě emulována. Když byla tahle hra přidána před léty do Raine, fandové bojovek doslova šíleli nadšením - a nutno přiznat, že i nefandové si moho slušně užít. Stejně jako u předchozí hry jsou tu licencovaní wrestleři, ovšem v ringu se jich většinou tísní mnohem více, a vzniklý chaos vám dovolí si v klidu vyzkoušet všechny ty úžasné chvaty, které hra obsahuje.

China Gate. Divná akční hra, kde jsem nepochopil jak ukončit level. Nicméně se mi moc líbilo, že můžu nepřítele nabodnout na vidle, a vyhodit ven z obrazovky... :-)

Gridlee.

Exzisus. Zastaralá, ale celkem zábavná střílečka. Zajímavé jsou neustále transformace ovládaného objektu: kosmonaut --> raketa --> kosmonaut s ptákem. To poslední není dvojsmysl, ten pták lítá.

Great Sluggers '94. U coinop baseballu mne vždy nejvíc zajímá, jak dlouho hráč může za svou minci hrát, aneb jak moc je hra férová - težko čekat, že vás nechají za čtvrťák pařit devět směn. První směnu u Great Sluggers jsem byl na pálce, a udělal jsem bod. Cool, říkal jsem si, to si zahraju dlouho. Po prvních deseti odpalech soupeře, které šly vždy přesně po čáře až daleko do zadního pole, jsem názor změnil. Jeden z odpalu dokonce do tohoto místa mířil po nadhozu, který jsem poslal přískoky o zem (ano, tady to jde). Stát u toho automatu, asi ho vzteky rozkopu. A tak jsem se dozvěděl odpověd na svou otázku, jak dlouho je možné hrát, nečekaně rychle v první směně - než soupeř udělá 20 bodů.

Super World Stadium '96. Zato v tomhle baseballu má hráč šancí mnohem více. Je zajímavé, že stejně jako v předchozím případě počítač nadhazuje takřka neustále fasty doprava. A to tak moc doprava, že je-li hráč levák, míč ho vždy trefí. VŽDY. Stačí tedy mít dostatek těch správných pálkařů v týmu, a body naskakují jedna radost. Srandovní je, že počítač si je vědom toho, že je něco špatně, a proto nadhazovače neustále bezvýsledně střídá... :-) Nicméně - 8:0 po první směně. Počítačem ovládaní pálkaři nepálí tak šíleně, jako v Great Sluggers, ale jelikož vaši polaři si tentokrát automaticky nepřistupují k míči, není hra vůbec snadná. Naštěstí počítač poněkud naivně stále zkouší krást mety, takže tři outy nasbíráte rychle. Tohle musel být oblíbený automat - hrál jsem asi půl hodiny, a přestal jsem jen proto, abych se podíval také na jiné hry...

Super World Stadium '97. Vizuálně je hra úplně stejná, jako ta z předchozího roku, a ani na algoritmech nebyl čas příliš zapracovat. Každý nadhoz na leváka stále znamená metu zdarma. Je tu ale srandovní nová funkce - při opakovaných zásazích vypukne na hřišti rvačka! :-) Viz. ten obrázek, kde jsou všichni hráči v poli na jedné hromadě. Takže tvůrci o chybě vědí, ale necítí potřebuju ji opravit, zajímavé. Počítač stále naivně krade, a navíc přidává do arsenálu ulejvky. Asi prvně v životě jsem tak měl možnost vidět jak někdo ulejvá při plných metách.

Namco Classics vol. 1. Galaga, Xevious a Mappy, vše v originální i "arranged" verzi.

| Evilmind |