|
Poslední update: |
|
|
|
|
||
|
|
||||
|
Z předchozího odstavce už částečně vyplývá, čím se liší sběratel od hráče. Základní rozdíl spočívá v procentu vlastněných her, které každý z nich skutečně hraje, a v cíli, se kterým se hry snaží získat. Cílem hráče je získat hru, která ho hodinu, den nebo rok bude bavit, a samozřejmě si každou hru zahraje, nejlépe až do hořkého konce. Cílem sběratele naopak je, aby získal hry všechny, ale vůbec se nepočíta s tím, že by se ty hry snad někdy hrály - jde spíš o tu teoretickou možnost si je zahrát, kdyby pro to náhodou někdy zbyl čas a chuť. Sběratelé se navíc dají rozdělit do svou hlavních skupin, nazvěme je sběrateli her a sběrateli romsetů (byť to není zcela přesné). Liší se spíše v psychologickém a právním pojetí sbírání. Sběratel her chce mít všechno originální - média, manuály, krabici a další materiály, to vše pokud možno funkční ve skutečném historickém hardware, zatímco sběratel romsetů se spokojí jen s použitelným obrazem datových médií v libovolném formátu. To je samozřejmě mnohem jednodušší a levnější, ovšem na úkor legality a uspokojení z fyzického vlastnictví. V našich končinách s dlouhou historii celospolečenského softwarového pirátství, a praktickou neexistencí herního trhu až do doby nedávno započaté, je sběratel her tvorem velice vzácným. Je to totiž koníček náročný finančně (skoro vše zajímavé je nutné kupovat v zahraničí), časově (a to i když si zvolíte jen úzký prostor v bohaté nabídce historických platforem) i prostorově (skladování hardware a her je až nechutně logisticky složitý problém). Sbírání samotných romsetů je oproti tomu mnohem praktičtější. Kapacita disků roste ohromným tempem, to, na co byly kdysi potřeba tisíce disket, se dnes vejde i na nejmenší dostupný pevný disk. K tomu přistupuje pohodlí při manipulaci se sbírkou, rychlost, s jakou může být jakákoliv hra vylovena z archivu a spuštěna. K tomuto účelu existuje celá řada specializovaných produktů, o kterých si dále v textu něco povíme. Mimochodem zajímavé je, že se všecny tři skupiny lidí navzájem nenávidí a vyčítají si co mohou - hráči vyčítají sběratelům, že jim jde jen o hromadění, sběratelé hráčům vytýkají v podstatě nahodilý a nekomplexní výběr, a všichni navzájem si nadávají do pirátů, případně arogantních snobů.
Početná část příznivců retrogamingu si vystačí s docela minimalistickou sbírkou her. Pár oblíbených her z MAME, na které mají vzpomínky ještě z maringotek, pár desítek hitovek pro ten osmibit, na kterém vyrostli, a potom různorodá směsice her, doporučených známými, zahlédnutých kdesi na internetu, či prostě stažených "protože zrovna nebylo co tahat". To je celkem rozumný postoj - typický pro tzv hráče. Na druhé straně jsou ale lide, kteří mají všechny hry pro MAME, všechny hry pro všechny ostatní arcade emulátory, a v rámci možností také všechny hry pro cokoliv jiného. Jsou ochotni obětovat hodiny úsilí k získaní hry, o které předem vědí, že by ji nikdy nechtěli hrát, která je navíc v korejštině, nefunguje v emulátoru, jde prokazatelně o špatně dumpnutou verzi té hry, a na disku jim už leží 31 jiných verzi téhož zázraku. Je bezcenná, ale pouze ve chvíli, kdy ji získají - do té doby je to hledaná rarita. Zda se vám to střelené? Vítejte mezi námi, vítejte mezi sběrateli romsetů! Jak se vlastně může stát, že se hráč přerodí do sběratele? Někteří se jako sběratelé už narodí, jiní postupně konvertují díky rostoucímu množstvím zajímavých her a klesajícímu množstvím volného času, což zákonitě vede k tomu, že stále větší procento nových her není možné ani letmo vyzkoušet. Neopominutelnou motivací je samozřejmě l33tismus, snaha ohromit ostatní podobně postižené jedince tím, co všechno sběratel má a ostatní ne. Část sběratelů má na svědomí pokémonní syndrom, tj. neodolatelné nutkání "mít je všechny". Častá je také snaha o zmapování prostoru, získání informací o všem, co bylo pro tu kterou počítačovou platformu k dispozici. V neposlední řadě jde o to, mít možnost kdykoliv sáhnout do obrovské databáze a zahrát si nebo podívat se zrovna to, na co má člověk chuť, nebo co potřebuje vidět - aniž by hru musel předtím hodiny lovit kdesi v hlubinách internetu.
Než se pustíme do podpůrného softwaru, je třeba prohodit pár slov o tom, kde vzít informace o existujících romsetech, které možné posbírat. Existuje celá řada způsobů, jak získat více či méně kompletní seznamy her: 1. Weby jednotlivých platforem Tyto databáze mají většinou svůj vlastní, s ničím jiným nekompatibilní formát. 2. Databáze obsažené v emulátorech Většina arcade emulátorů má buď vlastní formát databáze, nebo se drží standardu definovaného emulátorem MAME. 3. GoodXXX databáze Good-databáze se dodává pouze jako součást Good-utilit, autoři obecných nástrojů (viz. níže) ji převádějí do vlastních formátů nepřímo, ze souborů her. To ale není 100%ně přesné, protože jedna a tatáž romka může mít např. různé hlavičky; tato informace se ale při převodu do jiných formátu ztratí. Zejména z tohoto důvodu se rozhodně nedoporučuje používat Good-databáze s ničím jiným než s Good-utilitami. 4. TOSEC Databáze TOSECu využívají standardní formáty programů ClrMame, RomDoctor a RomCenter.
Výhodou standardizovaných databází zmíněných výše je možnost využít je k automatické správě vaší sbírky. Přece jenom je jednodušší spustit utilitu, natáhnout databázi, projet si svůj disk a přečíst výsledek, než pro každý romset najít funkční emulátor, zjistit přesné jméno hry (u japonských her je to obzvlášť příjemné), přejmenovat, a to všechno zopakovat pro těch X desítek tisíc her ve všech adresářích. Můžete použít následující utility. Při jejich popisu píšeme - evilmind a pepak - tentokrát každý za sebe, neboť při konkrétních věcech prostě není možné vybojovat kompromis, jako při psaní zbytku tohoto textu... ;-) GoodXXX evilmind: Autor Good utilit, známý na internetu jako Cowering, už dávno nespravuje celou databázi sám, ale přesto si dodnes podržel hlavní slovo při vývoji, a rovněž veškerý knowhow o formátu svých datových souborů. Pro každou platformu kompiluje samostatný EXE (konzolová win32 aplikace), jehož součástí jsou i kontrolní součty a "správná" jména všech rozpoznávaných souborů. Pokud je možné použít Good utilitu, vždycky jí dávám přednost před TOSECem - a není to jen proto, že bych byl zapřisáhlým příznivcem commandlajny. Předností programů je jejich rychlost, jednoduchost (v podstatě vystačíte jen s good???.exe rename dirs), možnost vyfiltrovat podle řetězce v názvu cokoliv, co sbírat nechcete. pepak: Sada utilit od Coweringa. Nenabízejí grafické rozhraní, spouštějí se z příkazové řádky; podle mě to je výhoda, jsou totiž VELMI PODSTATNĚ operativnější než ostatní utility. Umí pouze základní funkce (zjištění chybějících her, odstranění duplicit, přejmenování), navíc umí roztřídit hry do zvláštních adresářů (např. všechny hry v japonštině zvlášť). Poradí si s nezkomprimovanými romkami a romsety zkomprimovanými do formátu ZIP. Rychlost je vynikající, spolehlivost skoro stoprocentní. Vytváří seznam vlastněných i chybějících souborů, který je na IRC v podstatě standardem (tzv. miss a have soubory). Doporučuji. ClrMAME Pro evilmind: Netroufnu si hodnotit, nepoužívám. pepak: Utilita určená původně pro organizování sbírky her pro MAME, v současné době už je celkem univerzální. Používá datové soubory v tzv. "ClrMame formatu" (který je v podstatě shodný s formátem MAME). Má pěkné uživatelské rozhraní, které je ale vzhledem k poskytovaným funkcím příliš složité a příliš neohrabané. Vyniká rychlou prací se ZIPovými archívy (včetně přejmenování souborů v nich obsažených) a nedomyšleností, takže před použitím důrazně doporučuji provést zálohu. Velmi špatně se vypořádává s masivním přejmenováním mezi jednotlivými verzemi databází, generuje miss a have soubory, které jsou ale nekompletní. Přesto jde ale o nejlepší utilitu pro správu TOSECových databází. RomCenter evilmind: Můj osobní favorit - ne proto, že by byl dokonalý, ale jeho chyby jsou nejméně otravné. K ROM manageru musí mít člověk především důvěru - vždyť proboha nechávám ten cizí program manipulovat s tím nejcennějším, co na disku mám! :-) Proto jsem nakonec skončil u RC, kde vždycky přesně vidím, co se děje. V seznamu setů vidím jen ty, co jsem si ručně přidal do adresáře, po kliknutí na set si můžu přidat pěkně ručně adresáře, ve kterých chci romsety mít (může jich být víc), všechny přejmenovávací a přebalovací akce proběhnou jen pokud to opět ručně potvrdím, a jen na souborech, které k tomu vyberu - prostě paráda. RC mi za celou dobu používání (rok+) ještě nikdy nespadnul. Dokonce i při práci s velkými sety s několika tisíci souborů se dají používat v reálném čase filtry apod. pepak: RomCenter prodělal podobný vývoj jako ClrMame, také začínal jen s podporou MAME a postupně se stal univerzálním. Používá vlastní formát databáze. Grafické rozhraní je velmi pěkné a jednoduché, ale bohužel také neohrabané a pomalé, spousta věcí se v něm udělat nedá. Funkčně se doplňuje s ClrMame, dá se říci, že co nezvládne jeden, to zvládne druhý. Bohužel to neplatí stoprocentně, spolehnout se dá jen na to, že na každou sadu romek smíte použít jen jednu utilitu, nebo se dostanete do nekonečného cyklu. TUGID evilmind: TUGID je ambiciozní projekt přímo od TOSEC-týmu, a je proto docela překvapivé, že to není žádný zázrak - v době, kdy vznikal, přitom už bylo možné se poučit z chyb ostatních ROM managerů. Nemusí se instalovat, stačí ho rozbalit do adresáře, a v adresáři má uloženu i svou konfiguraci - takže vám nezaneřádí systém. Dobré je rozdělení databáze podle výrobce hardware, ovšem cenou za to je nutnost používat interní velikou databázi, a být tak závislý na tvůrcích kdy se jim ji uráčí aktualizovat. Zatím se jim to, pravda, daří rychle, přesto je ovšem tahle filozofie důvod, proč TUGID není všeobecně oblíben. Přispívá k tomu i velká neintuitivnost programu (když kliknu pravým myšítkem, tak chci přece vidět nějakou nabídku, ne všechno lovit jinde), a podivná záliba autorů všechno dělat tak nějak skrytě na pozadí. Je pěkné, že TUGID je objektivně o něco rychlejší než ostatní manažery (při scanu i rebuildu), ovšem zásadně při tom nezobrazuje žádná stavová okna - zřejmě si myslí, že si uživatel všechno najde později v logu. TUGID považuju za odpískaný projekt, pokud se jeho filozofie nezmění opravdu zásadně. pepak: Další specializovaná utilita pro TOSEC, přímo od TOSEC-týmu. Nějak jsem nenašel odvahu ji vyzkoušet, popisy na webu ve mě zanechávají dojem, že je celý program psán dost "ad-hoc", že se na něj nebude dát spolehnout. ROM Doctor evilmind: ROM Doctor jsem používal ve verzi 1.20 dříve, než jsem přesedlal na RomCenter. Důvodem byla zejména jeho nesnesitelná padavost, zvušující se s rostoucím objemem TOSEC databází. Program občas spadnul jen tak z ničeho nic, jiné pády šly vysledovat - například pokud mám otevřen v RD adresářový strom, a v jiné aplikaci woken v něm udělám nový podadresář (což považuju za běžnou činnost), RD spadne. Na některých počítačích se mi dokonce RD nepodařilo rozchodit vůbec. Dokonce i nejlepší nápad RD, automatická aktualizace přes internet, nikdy pořádně nefungovala, a třeba GoodN64.RDB se mi hlásila jako neaktualizovatelná až do konce používání RD (přestože jsem ji ručně updatnul), nově přidané sety někdy přišly a někdy ne, a samozřejmě při aktualizaci byla k vidění celá řada zajímavých totální zátuhů. Prostě - škoda času. pepak: Jde o speciální utilitu pro TOSEC, která se pyšní řadou užitečných vlastností, včetně automatické aktualizace databází z internetu. Bohužel se mi ji nikdy nepodařilo spustit. MAMEMerge pepak: Tuto utilitu zmiňuji jen pro kompletnost, narozdíl od ostatních zmiňovaných je totiž určena výhradně pro aktualizaci MAME. To však dělá perfektně - rychle, jednoduše a spolehlivě. O něčem svědčí už to, že pořád ještě k plné spokojenosti používám verzi z roku 1999, zatímco ostatní utility je třeba přibližně po každé verzi MAME aktualizovat. Ani ta jednoúčelovost není tak strašná, celkem jednoduše se MameMerge dá zprovoznit i pro ostatní arkádové systémy, používá totiž databáze kompatibilní s MAME. Nehodí se na organizaci TOSECu, protože neumí přejmenovávat (jen překomprimovávat, což je mnohem pomalejší) a nezvládá dlouhé názvy souborů. K utilitám RomCenter, ClrMAME Pro a ROM Doctor budete potřebovat ještě datové soubory pro jednotlivé sety. V aktuální verzi si je můžete stáhnout z této samostatné stránky.
Standardem na internetu je kompresní formát ZIP, a v něm jsou také většinou sbírky romsetů uchovávány. Všechny utility s ním umí pracovat, a všechny automaticky organizují sbírku do stejného tvaru: v adresáři je umístěna řada ZIPových archívů, v každém z nich jsou všechny soubory potřebné pro spuštění jedné hry (typicky jde o několik souborů pro automaty, jediný soubor pro konzole a počítače). Výhodou je snadné přidávání dalších her a jejich snadné spouštění - drtivá většina emulátorů si už dnes se zaZIPovanými hrami poradí. Nevýhodou je ovšem poměrně značná velikost. ZIP je sice formát komprimovaný, který ušetří spoustu cenného místa, ale zdaleka nejde o formát nejúčinnější. A speciálně u sbírek romsetů se velmi dobře uplatní jiné formáty, které mohou přinést úsporu i v řádu desítek procent oproti ZIPu. To všechno ovšem za patřičnou cenu, kterou je v tomto případě dlouhá doba komprese a značně zhoršená možnost manipulace s jednotlivými soubory; současně znemožňují přímé použití v emulátorech. Hodí se proto pro záložní účely (při ukládání na CD má docela význam, jestli disků potřebujete dvacet nebo jen pět) a především pro přenos po internetu, kde se každý ušetřený gigabajt výrazně projeví. Jaké jsou tedy možnosti úspory? 1. ARCHIVY SE SOLID KOMPRESÍ Jako nejvýhodnější se v současné době jeví formát 7Z archivátoru 7-Zip. Ten je velmi pomalý a ještě ne zcela domyšlený, ale všechno to vynahrazuje bezkonkurenčně nejlepším kompresním poměrem. Například kompletní sbírka GoodNES má ve formátu ZIP velikost cca 870 MB. V ACE se velikost sníží na 450 MB, RAR zvládne 280 MB (verze 2.90) nebo 240 MB (verze 3.00). 7Z dosáhne komprimované délky 210 MB nebo nižší, v závislosti na nastavení. Ještě výraznější je tento rozdíl u sbírky GoodGEN, kde má ZIP 2.4 GB, RAR asi 2.1 GB a 7Z pouze 750 MB! Pro všechny tyto formáty platí, že solid komprese je vhodná pouze pro sbírky, kde je jedna hra tvořena jen jediným souborem; nedá se proto moc dobře použít pro arkády. Navíc je nezbytně nutné komprimovat původní, rozkomprimované soubory - zakomprimováním ZIPů do 7Z (RAR, ACE) archívu nezískáte skoro žádnou úsporu. Doporučené příkazové řádky pro jednotlivé utility: RAR 3.00: rar a -m5 -mdG -s archiv.rar 7Z: 7z a -t7z -ms=on -m0=LZMA -m0d=8m -m0fb=96 archiv.7z 2. PATCHE Je zřejmé, že tyto "odlišné" hry se liší jen v minimální části souboru, většina obsahu bude stejná. Nabízí se tedy otázka: Proč ukládat celou hru, která může mít v tomto případě třeba i několik MB, když by stačilo zaznamenat jen změny, které je třeba provést, aby člověk z jedné verze vytvořil jinou. A přesně to je smyslem patchů. Zajímavé je, že solid archivy, popsané výše, dělají v podstatě totéž. Proč by se tedy měly používat patche? Ze dvou závažných důvodů. S patchi se jednoduše manipuluje, protože jde o samostatné soubory; se solid archívem můžete pracovat pouze jako s celkem. Druhý důvod je v tom, že patche jsou specializované, a proto mohou obejít některá omezení archívů. V tomto případě je problémem velikost kompresního slovníku - aby kompresní utilita dosáhla efektu srovnatelného s patchem, musel by být kompresní slovník přinejmenším stejně dlouhý jako nejdelší samostatný soubor. U většiny databází to nehraje roli, ovšem třeba takové Nintendo 64 s hrami až 64 MB dlouhými už je pro archivátory oříšek. A právě pro N64 se patche používají nejčastěji, jejich popularita dosáhla dokonce takové míry, že s nepatchovanou sadou N64 se už setkáte jen zcela výjimečně, pokud vůbec.
Na internetu je poměrně snadné najít něco, co je právě v té chvíli považováno za nové - tj. touží po tom současně relativně hodně lidí. Typicky nově podporovaná hra v nějakém arcade emulátoru, nová sada romsetů pro MAME apod. Autoři stránek, kteří data hostují, totiž tak mohou získat mnoho návštěvníků za vynaložení malého diskového prostoru i obětovaného trafficu. Problém ovšem začíná ve chvíli, kdy totéž chcete třeba o půl roku později. A nebo pokud chcete něco kompletního - zkuste si najít třebas kompletní romsety pro Raine, pasující na poslední verzi. Až na čestné výjimky, které dříve či později zabije přílišný zájem stahovačů (www.mame.dk) nenajdete na webu nic. Ale internet není jen web - a právě proto, že to spousta uživatelů neví, dají se při použití jiných služeb najít opravdu hodnotné a nezahlcené zdroje. V první řadě je nutné jmenovat IRC (Internet Relay Chat). O tom jak a proč ho používat jsme (evilmind a pepak) napsali už před časem podrobné povídání, které je stále aktuální, a tak není nutné se opakovat. IRC je nejjistější způsob, jak se bez vynaložení větší námahy a času dostat v podstatě k čemukoliv. Druhým bezpracným způsobem je Usenet. A to především newsgroupa známá jako ABEM - alt.binaries.emulators.misc. Ta je místem toku šokujícího množství dat. Potřebujete nutně všech 5gb programů pro Atari ST? Napište do ABEM, jestli by vám je někdo neposlal. V našich podmínkách to zní směšně, ale v zemích daleko za horami, kde nemá nikdo monopol na telekomunikace, se opravdu obvykle najde hned někdo, kdo kompletní TOSEC Usenetem obratem prožene. Jediným problémem tak zůstává sehnat si news server, kde akceptuji alt.binaries.* - což je opět v českých podmínkách docela problém. Mohu doporučit slušně rychlý server TeraNews, který má nejnižší tarif (50mb za den) zadarmo. Pro registraci musíte ovšem mít platební kartu (údajně coby kontrolu, že vám bylo 18 let)... Všechny další možné způsoby (privátní ftp, web, různé file sharing systémy) už nelze považovat za bezpracné nebo všeobecně dostupné, a tudíž pro nás lenochy a obyčejné uživatele vhodné...
Vrhli jste se rovnýma nohama do sbírání romsetů, zahltili si disk a linku desítkami gigabajtů dat a pomalu se blížíte okamžiku, kdy už budete mít všechno. Ale co to? Některé romsety se nedají sehnat, i když jsou v databázích uvedeny! Jak je to možné? Možných důvodů je víc, běžně se ale jedná o tři:
Nejlepší způsob, jak zjistit, jestli je hra jen obtížně sehnatelná, nebo je doopravdy nedostupná, je zajít do nějakého hojně navštěvovaného emulátorového kanálu na IRC (viz. článek Umíme to s IRC), a postupně tam naťukat příkazy !rmmiss 11 (Good-databáze), !rmmiss 12 (Arcade), !rmmiss 13, !rmmiss 14 a !rmmiss 15 (TOSEC). Vypíšou se počty romsetů, které u jednotlivých databází chybí každému uživateli, který má nainstalován script RomManager. Pokud většině lidí chybí dvě romky (a tomu zbytku ještě víc), tak se dá předpokládat, že ty dvě romky jsou nedostupné a nemá smysl po nich pátrat.
Ještě před pár lety by těžko někdo věřil, že se mu bude na disku povalovat v jednom z adresářů kompletní sbírka takřka 1900 variant her pro Nintendo 64. Dnes to už není nic zvláštního. Tisíce her pro starší platformy mnohdy zaberou jen tolik místa na disku, že na něm působí spíše jako zaokrouhlovací chyba. S rostoucími kapacitami disků v PC se stále zvětšují i možnosti sběratelů romsetů. Už jenom tak o jeden řád více diskového prostoru, a bude možné skladovat i CDROM hry ze Saturnu, Sega CD nebo PSX. Myslete na to, až si budete kupovat nový počítač... :-)
TOSEC Resource Center | Pepak & Evilmind | |
|
© Emulators CZ - založeno v říjnu 1997. Grafický design - © Petrex Webdesign
Tyto stránky by nemohly existovat bez pomoci firmy InterneXt 2000 |
ICQ #2562871 
